Určitě se mnou budou všichni souhlasit, když řeknu, že dítě potřebuje ke štěstí čas na hraní a zábavu.
· V dobách minulých se tento fakt týkal jen dětí, které měly to štěstí, že se narodily do bohatých rodin.
· Ty chudé musely většinou pracovat už od nejútlejšího věku.
Bohatým to bylo jedno a chudí to brali jako nutné zlo.Děti většinou dělaly tu nejhorší práci za nejnižší mzdu. Na tuto problematiku začal poukazovat spisovatel Charles Dickens.
o Ani českým zemím se dětská práce nevyhnula.
o Poté, co se zavedla povinná školní docházka, dětem se od práce musely poskytnout úlevy.
Pokrokovým městem v této oblasti byly italské Benátky. Tam vyšel zákaz zaměstnávání dětí do třinácti let už ve čtrnáctém století. Západní Evropa a Amerika si na první zákony omezující dětskou práci musely počkat až do devatenáctého století. Nad těmito zákony však zůstává dnešnímu člověku rozum stát.
· Roku 1833 se nesměly v anglickém textilním průmyslu zaměstnávat děti do devíti let.
· Pracovní doba byla omezena na dvanáct hodin denně.
Je vůbec možné, že to předtím šlo? Neumím si dost dobře představit například pětileté dítě na šestnáctihodinové směně.
V Bolívii končí dětství v deseti letech
Ani v dnešní době není dětská práce zakázána po celém světě.
o Například v Indii nesmějí děti do čtrnácti let pracovat v dolech, továrnách a na jiných nebezpečných místech.
o V Bolívii jsou na tom děti ještě o něco hůře. Roku 2014 schválil tuzemský parlament zákon, který umožnuje legálně zaměstnávat děti od deseti let.
– Zajímalo by mě, který člen parlamentu posílá každý den své dítě do práce.
V některých zemích je tento problém pro chudé začarovaným kruhem, ze kterého není úniku.
– Dítě jde do práce v útlém věku.
– Jelikož nechodí do školy, zůstane negramotné.
– V dospělosti si nenajde lépe placenou práci.
– Po několika letech pošle své dítě do práce.