Pokud si myslíte, že vás mozek při prvním pohovoru nezradí, ve většině případů se mýlíte. Vaše mysl bude mít nepříjemné tendence zabývat se zbytečnostmi. Poznat, co je vtípek a co ne, se taky může stát zákeřným chytákem, ještě horší však je tyto vtípky odpalovat – strategické, či ještě lépe cynické odpovědi by z vás mohly udělat buď absolutní nulu nebo atraktivního kandidáta.
Takže se mějte na pozoru. Opravdu na pozoru.
Začneme s lichotkami. Málokdo rád pracuje s rychle-mluvícím úlisným narcistou. Studie v sociálně -psychologickém časopise Journal of Applied ale naopak potvrdily opak a jako závěr bylo dokonce uvedeno, že by takového jednoho úlisného narcistu měli sami najmout. Výzkumníci požádali 222 respondentů, aby uspořádali 72 falešných rozhovorů a zjistili, že kandidáti, kteří pochválili tazatele, mluvili rychle a jejich vesmír se točil jen kolem nich, skórovali mnohem více. Podle vědců z univerzity v Iowě je to způsobeno tím, že mnozí dotazovaní mají tendence říkat věci jako: „Jsem týmový hráč!“, ačkoliv se chtějí jen zalíbit, proto je opačné chování považování za důkaz upřímnosti a osobnosti kandidáta.
Dále tu máme načasování. Zatímco se dá očekávat, že náš úsudek zůstane po celou dobu stejný, tedy stejně spravedlivý od prvního až po posledního kandidáta, reagujeme bohužel zcela opačně. Studie v Psychological Science prokázaly, že lidé mají tendence soudit objektivně, tedy házet ostatní do jednoho pytle, což znamená, že jsme kritičtější ke třetímu či čtvrtému kandidátovi ze skupiny, abychom těm prvním dvěma náhodou nedali příliš vysoké hodnocení.
Dostáváme se k únavě a pojmu známému jako konfirmační zkreslení. U posledních několika kandidátů už budete pravděpodobně vyčerpaní, budete lidi odbývat a bude vás to motivovat k uzavření dohody. Také, ať už to přiznáte, nebo ne, vždycky máte favorita. Tato kombinace je přímou cestou k tomu nechat si ujít skutečně vhodného kandidáta. O důvod víc se skutečně soustředit v prvních kolech, kdy máte více kandidátů a především energie. Jen pozor na lichotníky.