Pokud ho nazveme jeho botanickým názvem, vyhlíží přímo vznešeně – vruboun posvátný. Tento brouk, z čeledi chrobáků, se vyskytuje na všech kontinentech, vyjma Antarktidy. Nejzajímavějším je asi ten, který běhá po africké poušti.
Dlouho nemohli vědci přijít na to, podle čeho se vlastně tento brouk řídí, že vždy najde svůj cíl. Zrak má mizerný a ostatní smysly jsou pro jeho orientaci také těžko použitelné.
Vznikla domněnka, že by se mohl orientovat podle hvězd. Vyšlapuje si totiž i v noci.
· Jenže na rozpoznání jednotlivých hvězd nebo souhvězdí, má zrak přeci jen slabší a rozhodně by s ním nic na takovou dálku nerozpoznal.
· Aby tomu přišli vědci na kloub, rozhodli se udělat s ním malý pokus.
· Vzali vrubouna do planetária, kde nasimulovali proměny noční oblohy. A dokonce mu pro jistější výsledek zakryli oči.
· Zjistili, že se hovnivál řídí úkazem na obloze, ale docela jiným.
To, co vede jeho kroky, je světlo Mléčné dráhy.
Proč se pachtí s těmi odpadky
Vruboun posvátný neboli hovnivál, je známý především právě pro svou kuličku, které se nevzdává, ani kdyby ho to mělo stát život.
Proč mu na ní tolik záleží? Proč se snaží sehnat tu největší a dopravit ji co nejdál?
– je to jeho spižírna
– ukládá do ní svá vajíčka
– když ho v poušti pálí nohy, tak na ní odpočívá
Hovnivál disponuje obrovskou silou. Dokáže unést až tisícinásobek své váhy. Umíte si představit, že odnesete dvanáct autobusů?
Skarabeus
Ve starém Egyptě měl rozhodně důstojnější postavení, než má dnes. Žádný hovnivál, ale skarabeus. Byl zde ztělesněním slunečního boha, a ačkoliv se vyskytoval v hojné míře, nikdo se ho nesměl, ve zlém úmyslu, ani dotknout. Byl posvátným.
· Egypťané totiž žili v mylné představě, že je tento brouk pouze samička.
· A tak vlastně vzniká sám ze sebe.
· Tím symbolizuje reinkarnaci.